|
"...Pak ale uviděl, že to samozřejmě nebyla Nečlověkova krev. V jeho dlouhých obratných prstech dobojovával svůj boj pták, který byl už napůl oškubán a který měl zobák otevřený dokořán v bezhlesém úpění škrceného tvora. Ransom si uvědomil, že na tuto situaci reaguje dříve než si uvědomil, co chce udělat. V jeho mysli se zřejmě probudila vzpomínka na to, jak se na střední škole učil boxovat, protože si uvědomil, že vší silou zasazuje levačkou ránu do Nečlověkovy čelisti. Vzpamatoval se bolestí, kterou ucítil, když se jeho pěst třetla s čelistní kostí Nepřítele - připadalo mu, že si rozdrtil klouby - a celá paže jej po úderu zabolela tak, až se mu udělalo nevolno. V důslednu tohoto šoku zůstal několik vteřin stát a Nečlověk toho využil a ustoupil o několik kroků. Také se mu začátek střetnutí příliš nelíbil. Zřejmě se kousl do jazyku, protože se mu řinula z úst krev, když se snažil promluvil. Stále ještě držel v rukou ztýraného ptáka. "Tak ty se chceš se mnou utkat," řekl huhňavým hlasem anglicky. "Pusť toho ptáka!" poručil mu Ransom..."
"...Ransomovi se ošklivostí udělalo na chvíli nevolno. Než se vzpamatoval, Nečlověk se na něho vší silou vrhl. Vlasy mu stály na hlavě, vyl jako vlk a oči měl vyvalené tak, že vypadaly, jako by neměly víčka. Přitiskl si Ransoma pevně na prsa, sevřel jej pažemi a ostrými dlouhými nehty mu ze zad drásal dlouhé pruhy kůže. Ransom se divoce zmítal, ale protože měl paže sevřeny v ohavném objetí Nepřítele, nemohl jej udeřit. Otočil tedy hlavu a zakousl se hluboko do svalu Nepřítelovy pravé ruky..."
"...Byla na ně na oba hrozná podívaná. Ransom neviděl na všechny svoje rány, ale připadalo mu, že je celý od krve. Nepřítel měl přivřené oči a jeho tělo, pokud bylo vidět mezi cáry košile, bylo plné budoucích modřin a boulí. Tato skutečnost zároveň s tím, jak Nepřítel těžce oddychoval i to, jakého úsilí byl Ransom sám schopen vyvinout v boji, úplně změnilo jeho představy o protivníku. Žasl nad tím, že Nečlověk nemá víc síly. Přesto, že jej rozum přesvědčoval o opaku, očekával od samého počátku konfliktu, že Nepřítel bude mít nadlidskou, ďábelskou sílu. Počítal s tím, že má Nepřítel paže silné tak, že je nebude možno zachytit a zabránit jim v pohybu, jako nelze zachytit listy vrtule. Po zkušenosti tohoto boje však už věděl, že má Nepřítel pouze Westonovu sílu. Na fyzické úrovni tady stáli proti sobě dva vědci středních let. Weston byl sice statnější, ale zato také tlustší a jeho tělo špatně reagovalo na rány. Ransom byl drobnější a měl lepší dech. Jeho předchozí obavy ze smrti mu teď připadaly absurdní. Bylo to vyrovnaný zápas. Není důvodu, proč by jej neměl vyhrát - a žít..."
Takže, Nečlověče: PUSŤ TOHO PTÁKA!
|