Zdravím. Mám takové dva okruhy drobných problémů. Mám přehrávač staré německé výroby RFT SC 1810 a k tomu originální dvoupásmové reprobedny.
Když přidávám či ubírám hlasitost, basy nebo výšky tak to v reprobednách divně chrčí. Navíc mám pocit, že když je hlasitost na polovinu, zdá se to jako maximum reproduktoru. Může to být tím, že by byly již nějak ošoupané potenciometry?
Další problém pak je s jednou reprobednou, resp. jejím středobasákem. V místě ukotvení vodiče na membránu se zdá, že ten víceprvkový měděný vodič má několik prvků přetržených. Je také slyšitelné jakési chrčení v reproduktoru, což je tedy patrně způsobeno tím špatným kontaktem. Lze toto ještě opravit?
Jsem úplný laik, ale i přesto mám rád poměrně kvalitní zvuk z této mašiny a nerad bych se jí zbavoval, proto díky za každou radu.

1. Áno, pravdepodobne sú to potenciometre.
2. Predpokladám, že píšeš o jednotlivých žilkách toho vodiča. Byť tebou tak by som tie odtrhnuté skúsil prispájkovať ku tomu zvyšku, čo ešte drží. Alebo v horšom prípade (že nemáš možnosť, že sa ti nechce,...) by sa to dalo aj prilepiť chemoprénom alebo niečim iným, čo by nebol problém v budúcnosti odtiaľ odstrániť a zároveň by to nepoškodilo membránu.

1) Ne, spíš to může být vyšeptalá elektronika. Respektive pokud by to byly potenciometry, musely by už být úplně po smrti a to všechny naráz. Ten strojek má totiž regulaci hlasitosti a korekce udělané mizernými obvody A273D a A274D, což sice stojí zvukově za prd, ale zase to eliminuje většinu nešvarů potenciometrů. Takže bych se hodně divil, kdyby to potenciometry dělaly. Ale může se stát. Když je prostříkneš Kontoxem a několikrát rychle protočíš do krajních poloh, uvidíš jestli se něco zlepšilo.
2) Chemoprén tam prosím tě neblij. Jak velké procento drátečků je upadané? Třetina ještě tolik nevadí, ale znamená to, že brzo odejdou i další. Je potřeba to opatrně odpájet, vyndat, zakrátit, zdravý konec důkladně pocínovat v kalafuně nebo raději v neutrální pájecí kapalině a potom rychle připájet zpátky. Pokud pak bude kablík moc krátký, může se nastavit ten konec co je připájený k terminálu. Pájení je ale svým způsobem umění a tohle je asi tak nejnáročnější úkon s páječkou. Po připájení se to teprve může zakápnout lepidlem.
3) Pocit dosažení maximálního výkonu může mít řadu příčin. Od vyloženě dojmových až po vyloženě objektivní. Snížení dosažitelného výkonu kvůli vyschlým filtračním kondenzátorům třeba. Vady ve výhybkách (jsou tam bipoláry které stárnou). Příliš silný vstupní signál. Nebo prostě jen to, že to má malý výkon a málo citlivé repráky.

On to není nijak kvalitní přístroj, tak bych to zas tak neprožíval.

Když je řeč o kapalině, pájel jsem za pomocí kapaliny kabílky, i k reproduktorům. No. problém je v tom, že jsem nedávno - asi 14 dní - pájel tím samým způsobem, za pomocí kapaliny kabel v průhledném PVC. Dnes jsem to vytáhnul, a v délce asi tří, čtyř centimerů je kabel zelenočerný, pod tou izolací. Oxidace, pájel jsem tak, že kapalina na vodič, pak cín, aby se vodič potáhnul, vidlička, to jsem přiletoval a navrch smršťovací bužírka, je to reprokabel k bedýnkám.
kdyby ta izolace nebyla průhledná, nikdy jsem to nezjistil.
Předělat to? Teď vzpomínám, kde to ještě je jinde, výhybky... Sakra.
Dodám - pájecí kapalina pro vodiče...

Zlatá kalafuna...

Moja je skôr taká do hneda...

Je taky do hněda - přesně se jmenuje kapalina pro tenké vodiče. Ono se s tím dělá parádně, ale je tu tenhle problém, jak jsem dnes zjistil. Nebýt průhledného PVC, žiji v blahé nevědomosti.

Ja som to skôr písal ako reakciu na tu zlatú ale inak používam mikropájku a tam ti na pocínovanie kolofóniu väčšinou ani netreba a keď hej tak tu mám akúsi storočnú v pevnom skupenstve (kamienky) a tá mi zatiaľ slúži perfektne.

Je jedno jakou páječkou pájíš. Tavidlo (kalafuna, kapalina atd) tam je kvůli ošetření pájeného povrchu, aby na něj pájka vůbec chytla.

Stiglitz: Některé pájecí kapaliny se musejí oplachovat, jsou silně agresivní. Na obalu by to mělo být zmíněno. Kapalina na tenké vodiče je určená primárně pro VF lanka se smaltem na povrchu (nejsou v další izolaci) a je extra agresivní.

Díky, za rozšíření vědomostí. Takže to budu asi předělávat, přemýšlím, kde jsem všude co napáchal.

Ja viem, len mám overené, že pri použití mikropájky sa cín na vodiče väčšinou krásne chytá sám aj bez kolofónie. Možno je to ďalší nereálny anomálny jav ale u mňa to tak je.

neclovek: mohl by si prosím poslat foto tý starý pevný kalafuny? Taky mám něco podobnýho už hodně dlouho, ale nějak sem nepřišel jak se s tim dělá. Asi to vytáhnu a podívám se.

Zkus někdy spájet staré trochu zoxidované vodiče, mosaz, měděné trubky nebo laciné poniklované konektory a uvidíš sám. Jinak na drobné spoje čistých povrchů v elektronice ti samozřejmě většinou bohatě stačí tavidlo, co už je v pájce.

Task - kámoš to má, vypadá jako smůla, k vidění na kmenech stromů, polenech, ostatně původ základní suroviny je tentýž. On pájí tak, že do toho vjede horkým hrotem, tvrdí, že to stačí.
Ransom - budu asi předělávat ty spoje. Doporučíš to? Chce se mi na to, jak děvce do kostela.
No, bude to oxidovat dál, do hloubky vlákna, jestli jsem to nazval správně?
Jinak jsi měl pravdu, píšou to tam, že spoj doporučují očistit - já už jsem taky zralý na bílou hůl, takže na to titěrný písmo jsem dnes vzal optiku. Hezké svátky.

Task - sú to akoby kryštáliky. Keď do toho strčíš horúcu pájkovačku tak sa to rozteče a môžeš do toho kľudne strčiť aj vodič. V podstate je to to isté ako pasta len do toho môžeš strkať veci až keď to roztavíš. Ja ju takmer nepoužívam takže mi jej kvalita/skupenstvo/vek/... neprekážajú.
Foto: http://i.imgur.com/h2aADne.jpg - Moc tam toho nevidno ale snáď to bude stačiť.

Popravdě, přednášku o kalafuně jsem si chystal už odpoledne, ale nebyl jsem si jistý, že to fakt neznáš. Ještě před pár lety byla kalafuna elementární výbavou každého, kdo potřeboval pájet.

Abychom si sjednotili názvosloví: PÁJKA je ta kovová slitina, kterou tavíš. To, čím ji tavíš, se nazývá PÁJEČKA. Tady to budeme dodržovat. Jinak se samozřejmě hovorově pájce říká cín a páječce pájka.

Aby pájka na ohřátý kov chytla (v podstatě jde o vznik slitiny s pájeným kovem v místě styku), je zapotřebí, aby kov byl smočený tavidlem. V trubičkové pájce už nějaká dávka tavidla je obsažená. Na větší spoje, některé materiály nebo zoxidované a špatně očistitelné povrchy je nezbytné další tavidla přidávat. Kalafuna je z těch šetrnějších - nepomůže na značně znečištěné nebo mastné povrchy a na některé kovy (železo, hliník, zinek...), tam pak se používají speciální tavidla. Krom kalafuny se ještě používala pájecí pasta Eumetol - hnědá lojovitá a při pájení smrdící přiboudlinou. Je neutrální, jen hnusně vypadá. Má větší čistící schopnost. Občas se ještě někde v dílnách vyhrabe. Kalafuna i Eumetol dělají uhelnatící strusku a při přehřátí vyvíjí dráždivý dým (kdo s nimi pájí, je zvyklý pramínek čmoudu odfukovat).
Kalafuna je opravdu vyčištěná borová pryskyřice. Dostane se buďto jako drť (žluto mléčné barvy), jako rozlámané sklovité kusy jantarové barvy (velmi křehké), nebo úplně čistá v mističce (roztavená, nalitá a ztuhlá). Drcená se k pájení nehodí, není čistá, ale dá se použít na výrobu roztoku. Prodává se v pytlíkách hlavně na čištění prasat od chlupů při zabíjačce.
Oholený vodič určený k pájení se přiloží na povrch kalafuny a přitlačí rozehřátou páječkou - jen na tak dlouho, aby se kalafuna natavila a na vodič chytla. Pak se přiloží pájka (cín) a páječkou se vodič ohřeje jen tolik a tak dlouho, aby se na něj pájka rozlila. Nepřehřívat! Pocínování vodiče by mělo trvat 2-3 vteřiny. Když se stejně pocínuje druhá strana spoje, stačí pak jen oba materiály přiložit k sobě a krátce ohřát. Žádné dlouhé ohřívání, žádné šmrdlání hrotem po materiálu. Přiložit, ohřát, oddálit.
Kdo umí s trafopáječkou, nabere si kalafunu na MÍRNĚ ohřátý hrot a přenese na pájené místo, které teprve potom ohřeje na vyšší teplotu. U trafopáječky se musí hlavně umět pracovat s vypínačem, aby se udržela jen teplota potřebná ke spojení a hrot se nepřehříval.
K pájení různých materiálů je dobré mít zásobu vhodných pájecích kapalin a dodržovat jejich návod. Většinou se pájené místo potře kapalinou a ihned ještě za mokra pájí. Na hrubé věci neutrální pájecí kapalinu (lépe ji po spájení oplachovat), na smaltovaná a lakovaná lanka a hodně zoxidované vodiče (třeba z gumových kabelů) zmíněnou kapalinu na tenké vodiče - ta se oplachovat musí. Na hliník kapalinu na pájení hliníku - musí se to ovšem umět a jako pájka je vhodnější cínozinková slitina. Občas se hodí kapalina na nerez a na pozink. Respektive na pozink stačí "klempířská kyselina", čili vodný roztok chloridu zinečnatého. Je agresivní a musí se oplachovat.
K oplachu stačí na většinu roztoků vlažná voda nebo technický líh, případně isopropyl. Zbytky kalafuny se dají odstranit mechanicky mosazným kartáčkem, lihem nebo acetonem - vadí ale jen opticky a taky aby se neodlupovaly do zařízení. Jinak není potřeba je odstraňovat.
Roztok kalafuny se dá získat rozpuštěním v technickém lihu. Nemá být moc koncentrovaný. Stačí hrudka kalafuny do velkého panáka, aby se líh zabarvil do žlutohněda. Trvá ale nějakou dobu, než se kalafuna rozpustí. Natírají se s ním amatérsky vyráběné plošné spoje (funguje zároveň jako tavidlo i jako ochrana spojů před oxidací) a docela se hodí do něj zlehýnka namáčet konce pájených vodičů.

Já nevím, kolik jsi tam té pájecí kapaliny přidával. Určitě bych to předělal u jemnějších spojů, u konektorů a podobně. U hrubších vodičů zůstane jen u povrchové koroze, bude to jenom blbě vypadat. Zkus to ale co nejlíp dodatečně opláchnout, aby tam toho zůstalo co nejmíň. Ony ty soli, co tam vzniknou, mohou časem spoj rozložit, někdy až po několika letech.

Neclovek: Na tom tvém obrázku je kalafuna už přepálená na škvarek. Normálně je žlutá až jantarová. V téhle už se nadělal dehet, bude dost čmoudit a špatně chytat.

Správně vypadá takto. Prodává se všude, kde dostaneš věci na elektroniku, stojí do desetikoruny. Jakmile se v ní nadělá bordel, bez milosti zahodit a pořídit novou. K práci stačí jen malý úlomek třeba ve špuntu od piva, tak i ta mistička vydrží na dlouho.

Ransome, díky za vyčerpávající odpověď, a hlavně za Tvůj čas, strávený nad ní tento sváteční večer.
Děkuji.

Já samozřejmě vím co to je kalafuna a tak podobně. Jen mě zarazilo jak napsal neclovek, s tou kamínkovou konzistencí.
Já tu mám (nebo sem měl) taky něco na pájení, ale vypadalo to jako rozemletej cín, ještě zabalený, ale nevim kam sem to dal.

To je možná stará cínovací směs. Směs Eumetolu a měkké pájky (většinou 1:2 cín a olovo). Kdysi se to prodávalo v Řempu. Zkus to a uvidíš. Když to naneseš nebo nadrobíš na kovový povrch a zahřeješ, mělo by ho to pocínovat. Na elektroniku se to nehodí. V 80. letech jsem s tím žárově cínoval nádrže k letadýlkům. Jinak to ale může být cokoli.

Já jsem kdysi kalafunu kupoval v hudebních nástrojích, právě tu "kamínkovitou", slouží na smyčce.