Xeon_sk: Prepáč, ale s tým nemôžem súhlasiť. Ak má ľudské ucho pri 100 dB nejakú citlivosť, tak to znamená, že tak je celý organizmus na vnímanie aj nastavený.

Křivky ekvivalentní hlasitosti, známé také jako Fletcher-Munsonovy, jsou realitou. Plyne z toho jediné univerzální doporučení - hudba by se měla reprodukovat při stejné hlasitosti, jako byla produkována, potažmo zaznamenána. Jinak jde vždy jen o větší či menší odchýlení od reality a nemá IMHO už moc smysl bavit se dál o tom, co je pak lepší nebo horší. A není v tom jen hlasitost.

Pre Laminat: Nerozumiem celkom tvojej reakcii, predpokladám, že máš na mysli charakteristiku sluchu pri hladine akustického tlaku 100 dB. Tá červená krivka je krivka rovnakej hlasitosti (tak ako ju vníma priemerný ľudský sluch). V prípade, že chceme mať vnem rovnakej hlasitosti (aby to bolo ´rovno´) je potrebné zaviesť korekciu podľa červenej čiary.

Nie, nie je to tak. My predsa nepotrebujeme kompenzovať na rovnú čiaru, na tú krivku je proste organizmus nastavený. My musíme kompenzovať len rozdiel medzi krivkou rovnakej hlasitosti pri reálnej hlasitosti a pri posluchovej hlasitosti.
Ako by si chcel kompenzovať napr. pri koncertoch? Mabat to popísal presne.

Na koncertoch sa to nastavuje hlasitosťou jednotlivých nástrojov. Iste si si všimol, že na basovú gitaru je použitý zosilňovač s 2x väčším výkonom ako na spev pri rovnakej citlivosti boxov. Keď réžia nastaví zvuk a povie je to dobré, znamená to, že hladina akustického tlaku je nastavená približne podľa červenej čiary.

A na akustických koncertoch, napr. filharmónii?
Ale aj ak by sme vzali ten tvoj príklad, tak už to raz ekvalizovala réžia a doma už budeme kompenzovať len rozdiel medzi červenou čiarou pri koncertnej hlasitosti a pri domácej hlasitosti.

Vo filharmónii sa vyváženého zvukového obrazu dosahuje rozmiestnením a počtom jednotlivých hudobných nástrojov.
Pokiaľ sa týka druhej časti, závisí od toho aký záznam sa realizuje. Ak je záznam ´rovný´ tak je potrebné pri počúvaní použiť plnú korekciu. Takýto režim môže byť za určitých okolností výhodný.
Pri zázname ekvalizovanom na odposluch je to tak ako píšeš s kompenzáciou rozdielov. V takomto prípade hrá určitú úlohu aj použitý monitor v tom zmysle, či sa použije box ako ARS 641, alebo niečo menšie. Pri posudzovaní hudobných snímok v takýchto prípadoch pomôže frekvenčný analyzátor.

Analyzér ti nepoví vůbec nic o tom, kolik v nahrávce těch basů zamýšlel autor a zvukový technik. Jak bys taky nastavoval podle frekvenční analýzy třeba koncert pro sólo housle?
Pokud je nahrávka v pořádku, nemělo by se na ní korigovat NIC. Má spektrum, které odpovídá nějakému tvůrčímu záměru. To se bude podle toho záměru reprodukovat při určené "živé" hlasitosti tak, jak to tady Mabat a Laminat psali, správně výhradně bez korekcí. Při menší hlasitosti pak s nějakou korekcí více méně podle fyziologické křivky a je vcelku jedno jestli se toho dosáhne s pomocí loudnessu nebo korektorem - jen s tím korektorem je práce navíc při každé změně hlasitosti a loudness zase může nasazovat při nevhodné úrovni v závislosti na citlivosti a výkonu zesilovače, citlivosti repráků atd. Všechno, co se děje mimo vztažnou úroveň, pro kterou byla nahrávka pořízena, je tak trochu znouzectnost a můžeme se donekonečna hádat, jak s menšími úrovněmi správně naložit. Na stránkách "Vy víte koho" je mezi mnohými nesmysly třeba technicky vcelku správná úvaha, že fyziologická regulace hlasitosti bude naprosto správně fungovat leda při použití zesilovače o výkonu aspoň 400W pro domácí poslech, pokud je citlivost soustav někde kolem běžných 90dB a nahrávka je pořízena pro střední úroveň kolem 100dB s přebuditelností 10dB...

S těmi houslemi si to trefil, to fakt pomůže v otázce fyziologické korekce .

Ztotožňuji se s tím co psal Ransom, jen bych dodal že právě z tohoto důvodu měly některé starší zesilovače dva regulátory hlasitosti - jeden hlavní a druhý, kterým si člověk doladil úroveň kde fyziologie nasazuje. Ostatně popisuje to i Lukeš v knize Věrný zvuk. Dospěl jsem k tomu že právě toto je pro mě subjektivně nejvhodnější řešení. Škoda že už se to dnes moc nedělá.

Mají to dodnes prakticky všechny stereofonní Yamahy a jmenuje se to Variable Loudness. Akorát je blbé, že tlačítkem Pure Direct se přemostí nejen korekce ale i tohle.

Nějaké Yamahy jsem tu už měl, ale tuhle funkci neměly. To tlačítko direct CD a podobně je celkem podstatné jelikož s ním spadne ze zvuku deka, kterou působí nejspíše korekce (i když jsou na nule), blbý je že to právě vyřadí i fyziologii a to už mi tolik nešmakuje. Každopádně díky za info že to ještě někdo dělá.

Tak to by mě zajímalo, jaké STEREO Yamahy jsi tam měl, když to mají i nejsociálnější receivery RX-3xx, popř. nové R-S3xx. To je totiž jeden z nejcharakterističtějších znaků Yamahy.

Třeba Luxman při vypnutí korekcí, nebo i funkci Straight nechává fyziologii zapnutou...

Zřejmě slušnej oddíl .

Tak jsem kecal - paměť selhala. Dohledal jsem si fotky co jsem spáchal a měl si pravdu. Sorry za mystifikaci.

Thalete máš naprostou pravdu, ten druhý regulátor slouží pro kalibraci, aby loudness zabíral a končil tam, kde má. Ovšem v domácích podmínkách a u komerčních výrobků je s tím značná potíž - musí existovat určitá vztažná úroveň, podle které se kalibruje. Pohříchu to bývá pro zjednodušení 0dBu, což je samozřejmě špatně, prakticky žádný komerční zesilovač, ať už dělený či integrovaný, nemá tak nízkou vstupní citlivost a kalibrační generátory jen kvůli loudnessu obsahují jen stroje z takových vrhů, jako je McIntosh a podobné. Komerční zesilovače, ať už s jakoukoli fyziologií, třeba i dynamickou /DYLOC/, mají v drtině případů zcela zbytečně vysokou vstupní citlivost, např. 150-200mV a je pak nasnadě, že s výstupním napětím zdroje signálu např. 2V /CD playery či MD při tzv. digitální nule/ nemůže fyziologie v takovém přístroji správně fungovat, regulátor hlasitosti se musí držet kvůli vysoké citlivosti a vysokému vstupnímu napětí pár stupňů od konce dráhy /ano, od konce, levý doraz je studený konec dráhy/ a průběh fyziologie je pak zcela zdeformovaný, posloucháme se zdůrazněnými vyššími i nízkými kmitočty při relativně už vysoké hlasitosti, což je samozřejmě z hlediska citlivosti lidského ucha špatně. Tak bohužel vzniká návyk na "určitý" zvuk, což není nic jiného, než prakticky plně zařazený loudness i při relativně vysoké hlasitosti.
A pak se při výměně přístroje za přístroj bez loudnessu stane to, co se stalo teď - lidské ucho je zmrd, snadno si navykne na určité zabarvení zvuku a potom se správně pracující, kvalitní přístroj bez loudnessu jeví jako suchý, tupý, bez basů a podobně.

No a co se týká nastavení opravdu kvalitních a výkonných PA aparatur /kterých je v ČR pohříchu velmi málo, T-servis, Musicdata a ještě pár/, tak procesory těchto výkonných aparatur - často stovky kW - budete se divit, ale mají většinu továrních presetů nastavenou právě tak, aby výsledný akustický tlak respektoval citlivost a kompenzoval nedokonalost lidského ucha. Samozřejmě, pokud si někdo zbastlí presety vlastní, je to jeho věc, ale osobně si myslím, že výrobce PAčka a potažmo presety, dodané výrobci procesoru, ví co dělá a nejsou to žádní blbci, na rozdíl od některých našich zvukařřů...Podotýkám jen, že to jsou procesory, které jsem i já viděl poprvé v životě a jejich okamžitá výpočetní kapacita při plném nasazení přesahuje výkon šesti poměrně výkonných značkových laptopů. Teď si nedělám srandu, seděl jsem u piva po koncertu Nightwish s jedním ze zvukařů T-servisu a nemít za sebou docela dost praxe, asi bych v pravidelných intervalech padal pod stůl

Tak mám zesilovač konečně doma.
A už to hraje jak má. Zrada byla v tlačítku SOURCE DIRECT
Když jsem to tam vezl tak to tlačítko při stisku vždycky zachrastilo.
Bylo mě řečeno že to šlo do skratu. Navíc to ještě dělalo bordel že to nějak mixovalo levej kanál s pravým.
Tlačítko bylo komplet rozdělaný a vyčištěný + všechno otestováno.
Teď je ten zvuk konečně o něčem jiném jak před servisem.
Je možný že jak jsem to vezl těch 100 Km domů tak jsem to v autě trochu roztřepal.

Sláva!

Rakev: A hraje to teda líp, než ten Technič, nebo ne?