ransom no len ako sa dostanem k pôvodným nahrávkam ? Myslím že i cez cool edit pro sa dá vidieť ako je nahrávka nahraná či je tam aj nejaká dynamika nie ? Chcem sa len uistiť čo počujem keďže v dnešnej dobe sme bombardovaní nahrávkami bez väčšej dynamiky.

pokukaj cd shop.

jo tak už to s tou hlasitostí chápu, a Ransome jen si mě špatně pochopil, reagoval jsem na problém s nízkou hlasitostí záznamu ne na dynamiku

mereksk:
Jasně, na záznamu je dynamika vidět, zvlášť když se trochu zvětší (na časové ose). Prostě vidíš, že je většina záznamu někde pod -5dB nebo i míň a jen občas z toho někde vyletí špička k 0dB.
Můžu sem časem hodit pár odkazů ke stažení, ale ono se to zase nemusí líbit hudebně, protože občas poslouchám úlety.

Venouš:
Nízká hlasitost záznamu znamená, že je někde chyba a že už jsi přišel o část signáu v nejslabších pasážích. (to je vlastnost 16bitového záznamu, zvlášť komprimovaného). Zesílením při konverzi je už zpátky nezískáš, není z čeho je obnovit.
Jestli mi nevěříš, zkus si otevřít jakoukoli rozumnou nahrávku v jakémkoli editoru, ponechat 16bitové vzorkování a nejdřív ji o 30dB zeslabit a potom zase o těch samých 30dB zesílit. Určitě si rozdílu ve výsledku všimneš. V menším se tohle stane vždycky, když se s úrovní hýbe.

Je ale taky možné, že za "slabý" záznam považuješ právě takový, který má rezervu pro dynamické špičky. Ten je samozřejmě na poslech tišší. A protože (nic ve zlém) posloucháš na mizerných strojích na hranici jejich možností, ty špičky ti pak uniknou.

EDIT:
Taky je dobré si předem říct, jestli mluvíme o dynamice z hlediska čistě hudebního nebo zvukařského. Hudební dynamika je prostě rozsah mezi nejtišeji a nejhlasitěji zahranou pasáží (mezi pianissimem a fortissimem). Pro nahrávku je ale dynamika navíc ještě to, co ve špičce vystřeluje nad fortissimo (a musí se ještě bez zkreslení a limitace reprodukovat) a to co zní hluboko pod úrovní pianissima, a dotváří jemné detaily (které nesmí zaniknout v šumu nebo třeba kvantizací).
Průser "moderní" tvorby je za prvé v tom, že hudba z principu dynamiku zavrhla. Hudba potřebuje ohromovat a ohlušovat podobně jako televizní reklamy a přitom přichází právě o napětí a energii, kterou dovede dát jedině gradace z ticha do maxima a zase zpátky. Tiché pasáže třeba v taneční hudbě vůbec neexistují, protože je potřeba přeřvat bavící se dav, nikdo nepotřebuje sedět a poslouchat. Druhá věc je, že "moderní" nahrávky potlačují dynamiku ještě víc. Šijí se na míru tomu, že "moderní" člověk poslouchá v autě, přehlušuje kravál v autobuse, nechá vřískat rádio na stavbě - prostě musí to hrát neustále na plné kule, aby to vůbec bylo slyšet. A navíc když už to hraje na plné kule, musejí se ořezat špičky, protože běžně používané stroje na hraní by je už nezvládly přenést. Takže jestliže se v éře gramodesek běžně omezovala dynamika nahrávky na 45dB, dnes je to u některých nahrávek třeba i jen 15dB. A výsledek je podobný, jako u reklamy: Je to zdánlivě víc nahlas, ale bez života.

jo jo je to tak, přiznávám že ten můj systémek (u máti ars 9204 je jaksi chtěl bych a nemůžu)u taťky už je to lepší, mosfeťáček, třípásmový systém, žádné mikroreproduktory.