Na všechny té otázky zní odpověď současně ano a ne. Současně proto že pokud se to udělá správně pak je to dobře (rozuměj nic z toho samo o sobě není blbost), pokud se to udělá špatně tak je to prostě špatně. A že těch špatných realizací je vidět dost.
Začněme třeba tím bassreflexem. Abys bylo možno použít reproduktor v bassreflexové ozvučnici musí na to mít určité parametry, tj. hlavně dostatečně silný pohon (nechytat za slovíčka). Pokud se pak ozvučnice jako celek naladí správně a je správně umístěna ve vhodném poslechovém prostoru tak podává i správné a poslechově příjemné výsledky. To je informace tak jak jí vidí technik z oboru. Laická veřejnost to ale vidí jen jako "díru která zvětšuje basy a je to hrozně hustý vole to chci taky". Toho se samozřejmě neseriozní výrobci, kteří jsou ochotní rejžovat na čemkoliv (včetně lidské blbosti), hlavně že se to prodává. Cpou to všude bez ohledu na smysl, hlavně že to tam je bez ohledu na to jestli na to reproduktor parametry má nebo ne a jestli naladění bedny má smysl nebo ne. Výsledkem jsou pak bedny které opravdové basy nehrají, jen hučí nebo duní a nemají vyrovnanou charakteristiku. Tomu se nedá pomoci žádným ekvalizérem ani ničím. Prostě návrh je špatný. Je to záležitost zejména masové spotřebky, autovotunerů a stavěčů bez vědomostí. (To však neznamená že by doma dělané bedny musely být automaticky špatné, je řada lidí kteří tomu rozumí a jejich výrobky předčí běžně zakoupitelné řešení. Je jich však menšina.) Výsledkem je že jak tyto nesmysly pronikly mezi běžnou veřejnost a zabydleli se tak spousta lidí tomu přivyklo a při náhodném setkání s dobře řešenými bednami pak první reakcí bývá "že to nehraje". Někteří trpělivější jedinci teprve až později zjistí že je to trochu jinak a otevře se jim nový svět, řada lidí tomu ale nedá šanci a dál to nezkoumají. Buď kvůli svým zlozvykům (zvyk je železná košile), hluchotě (někteří lidé, zejména ženy skutečně nejsou schopni rozeznat kvalitativní rozdíl), pochybné společenské prestiži (votuneři) a nebo vyhraněným hudebním preferencím (například hopeři a technaři).
Bedna přímo na zemi bez hrotů není špatně, ale s hroty je to lepší

Také není bedna jako bedna.
Přisunutí stojanové bedny ke zdi není špatně za předpokladu že je na to její výhybka navržena. To bývají povětšinou staré konstrukce. Novější konstrukce jsou navrženy většinou (ne však vždy!) tak že stojí nějakou vzdálenost ode zdi protože takovéto umístění je z akustického hlediska obvykle výhodnější. To však způsobí přirozený úbytek basů jelikož bedna pak spodní kmitočtové pásmo nevyzařuje do poloprostoru ale do celého prostoru. Výhybka je pak navržena tak aby toto kompenzovala a přenos byl vyrovnaný. Pokud se takováto bedna umístí ke zdi vznikne na basech nárůst a poslech je pak nepříjemně přebasovaný. Proto je třeba si dopředu zjistit jak je bedna navržena aby člověk mohl počítat s umístěním. A nebo obráceně hledat vhodnou bednu pro umístění se kterým nemůžeme nijak podstatně hýbat, případně je možné i nechat si navrhnout bedny na míru s takovýmto požadavkem.
To je však jen jeden aspekt umístění beden u zdi. Je jich více ale tento je nejdůležitější. Dalším důležitým aspektem je že ode zdi dochází k různým nechtěným odrazům a tak je vhodné stěnu za bednami nějak vhodně zatlumit. Buď nějakými materiály které jsou na to přímo určené a nebo alternativně něčím více domácím - například (a nejlépe) knihovnou přes celou stěnu, silným a těžkým závěsem a jinými akusticky pohltivými materiály.