Zdravím všetkých.
V prvom rade upozorňujem, že sa nechcem nikoho dotknúť, ale vo svojom okolí sa stretávam stále častejšie s názorom, že aký dôležitý je kvalitný prípojný kábel k reprosústavám. Ale keď sa týchto ľudí spýtam, ako sa to dá teoreticky, fyzikálne, matematicky, logicky, prakticky zdôvodniť, odpovede sa nedočkám.
Nasimulujem takýto príklad: Vzduchová tlmivka o hodnote 2mH má pri priemere drátu 1,4mm odpor 0,43 ohmu. Pri ladení výhybky zistím, že stačí indukčnosť 1,8mH a tak z cievky odviniem 10 závitov, čo je cca 2,5m drátu. A ten istý drát použijem ako prívodný vodič od zosilňovača k reprobedni, čiže vytvorím z neho "reprokábel".
A teraz moja "sarkastická" otázka: čo som týmto "pokazil"? Teda že som nepoužil "kvalitný" reprokábel aspoň o priereze 4mm2 z bezkyslíkatej medi o cene rádove tisícov korún? Odpor kmitačky reproduktora radšej ani nespomínam.
Prosím o matematické vzťahy, žiadné zovšeobecňovanie!

Díky.

No, je třeba brát v úvahu frekvenci, a použití cívky. Pokud bude impedance reproduktoru ku "činnému" odporu drátu mít velký poměr, nebude to nijak zvlášť vadit. Pokud půjde o basy - kde mají reproduktory většinou malou impedanci, tak tam to vadit do jisté míry BUDE. Proto je i na cívky dobré dát tlustší drát, používat kratší délky vodiče v nich(menší indukčnost), a hlavně na výkonové aplikace a nízké frekvence používat AKTIVNÍ dělení

To bych koneckonců oflákal levně myslícím hifíkům o palice uplně maximálně. Do vyhybky vnášet pouze věci, které DSP jentak neuděla. Ne nadarmo se pořádné hifi vyhybky váží na několik kilogramů...

Nejde jen o basy. Výhybka z tak tenkého drátu se oužívá prostě proto že je to nutné zlo. Ale ukus se na to podívat jinak. Nakresli si náhradní schema připojení reproduktorů v bedně (stačí jako jeden společný odpor představující vedení a dva odpory na něj napojené představující jednotlivé sekce rerobedny). Kabel též nepředstavuje jen činný odpor ale též kapacitu (nezajímavé) a indukčnost. Do úvahy zahrň znalosti fyziologie lidského sluchu (lidské ucho je na zkreslení na středech a výškách citlivější neý ba basech, taktéž na odchylky a zvlnění) a dej to dohromady.
Na společném vedení se vlivem basové složky (která obsahuje největší část energie) vytváří dynamicky úbytky napětí a ty pak zvlní zbytek pásma. Jsou to sice velice malé cifry z hlediska čísle ale jednak v tom místě je lidské ucho mnohem citlivější než na basech, jednak výšková sekce vyzařuje mnohem méně energie a tak stačí i menší rozdíly aby si toho člověk všimnul (než u basové sekce). Lidské ucho to pak zachytí i když je to na hranici měřitelnosti a vnímá to negativně. Je to úplně to samé jako když se nastaví zesilovač do AB třídy tak aby na osciloskopu přestalo být přechodové zkreslení právě viditelné. Ucho ho přesto slyší a je nutno ještě kousek přidat i když oko podle měření říká že je to OK. Problém je v tom že každý má tuto hranici trochu jinde takže na to neexistuje žádné objektivní měřítko.

Tím nechci obhajovat nějaké hájendové nesmysly které nejsou o technice ale o snobizmu. Stačí se nad tím jen trochu zamyslet a to nás vede ke zjednodušenému ale zkušenostmi podloženému závěru že za normálních okolností kabel typu tkaničky je špatně ale od určitého průřezu můžeme tyhle problémy zanedbat a soustředit své úsilí jiným směrem. Na bezkyslíkatou měď, jednosměrné kabely, kabely podložené izolátory a podobné kraviny nevěřím zrovna tak jako na jakoukoliv jinou víru. To je druh duševního postižení, ne technickou záležitost.