Netuším, čo je "kevlarové zabarvení zvuku".
Pre mňa je zaujímaý zvuk, nezafarbený ničím

...

To nedělají bedny ale nahrávka. Jakože ten prožitek.
UMM jsem slyšel. Jsou dobré. Umí to, co by měly dobré bedny umět. Neupozorňují na sebe.
(Jinak na husí kůži doporučuju kostku ledu na bradavky.)

1watt - nespravil si chybu.

Znejú impozantne na svoju veľkosť.
Majú naozaj veľký zvuk, "hlbší a širší", než čo som prv počúval. Nielen, že ho počuť, ale aj cítiť ak je hlasnejší, a parádne cítiť.
Presnejšie na nich počujem odkial ide hlas speváka, nástroja.
Manželka o teórii nevie nič, no na prvé počutie zahlásila, že je rada že som to nevzdal.
Predchádzajúcim sa nikdy nepodarilo rozdrnčať police s prádlom v zatvorenej skrini - žeby to bolo práve tým kevlarovým zvukom?

...

Zrejme sa presvedčíš až budeš počuť UMM380.

...

Tak VMA jsem nějaké slyšel a nebyl jsem z nich moc nadšenej. Takový... jalový.
Vloni ve Streženicích byly ke slyšení KEF Q300 vytuněné aktivem a trošku doladěné. Byla to bomba. Ale tovární prej hrajou taky dobře.
Chtěl jsem původně napsat, že ten zážitek dělá nahrávka, pokud ji nezabijou špatný bedny. Pak jsem to zkrátil...

Každý materiál membrány jako i každý reproduktor má samozřejmě svůj typický sound daný jeho vyzařovací charakteristikou. Tuhle charakteristiku však lze tvarovat výhybkou a lze tak uklidnit třeba ostrý zvuk tvrdých membrán. Kevlar tedy asi má ten svůj typický témbr, ale konečné slovo řekne výhybka.
Tady mám však pocit, že se "kevlarový zvuk" (já bych to asi takhle nenapsal) zaměňuje za soustavu, která je směrem nahoru od 3kHz asi až nepatřičně otevřená a tedy prezentní. Pokud někdo hledá takové bedny, doporučuju mu obrátit se jinam. Moje konstrukce tohle nesplňují, protože je to proti mojí filozofii.
Co se týče beden VMA I SL a EVO, řeknu svůj názor: Použitý výškáč hrozně směruje, nad 6kHz mu prudce klesá vyzářený výkon a jelikož jsou ty bedny laděné na osu, je tam těch výšek pocitově prostě nedostatek. Pohled na směrovky beden VMA I EVO tuhle teorii potvrzuje. Proto jejich přednes působí jalově a tupě. Kamarád tyhle bedny má a taky jsem z nich nebyl příliš nadšenej.
Tady si půjčím oficiální graf ze stránky VMAudio:

...

Podľa mňa najlepšie si skutočne vypočuť a úplne ideálne by bolo u seba doma
Alebo inde v porovnaní s inými ak by bola možnosť okamžitého prepnutia.
Tu sme porovnali naše doteraz používané s UMM a víťaz jasný. Že dcére viac sedí zvuk predchádzajúcich, môže byť okrem jej vkusu najmä tým, že žiadne bedne nemá, ani aspoň trochu solídne slúchadlá.
Ak bedňa v čo najširšom rozsahu zvučí tak, ako má, bez príkras - tie si vieš vždy v prípade chuti dorobiť, doekvalizovať. "Hrbatú" bedňu však vyrovnať nijak jednoducho nedokážeš
Písal som - teslovky som silno ekvalizoval a vytáčal hlasitosť - a aj tak vlastne vytáčali ony mňa ...
Podledné roky počúvam na direct a pri tak povediac hovorovej hlasitosti, až zvuku hlasného hovoru.
Hodne nahlas málokedy a na krátku dobu. Nežiada sa pri tomto prenose zvuku.
Možno budem trochu častejšie - UMM nielen dobre počuť, ale aj "krásne cítiť".

Porovnanie - ak všetko dobre dopadne (a nestratí dovtedy záujem), možno príde a prinesie jeden účastník fóra niečo na porovnanie ku nám - tiež sa chystá na nejaké bedne. Podrobnosti minimálne zatiaľ nedám

To je to zaužívané názvosloví. On se zvuk hrozně blbě popisuje slovy.
Prezentní je příbuzný od dříve používaného Presence filtru. Ten původně sloužil ke zvýraznění řeči (zpěvu, některých nástrojů) a zvýrazňoval frekvence mezi 2 až 4kHz. Střední pásmo tak jakoby vylezlo do popředí, stalo se "přítomnějším", "prezentním".
Dneska tak říkáme projevu repráků, které mají střední pásmo malinko zvýrazněné.
Když pominu situace, kdy to je způsobené nedbalostí konstruktéra (který nechal repráky, ať si dělají co chtějí), tak to může být ve skupině rovně laděných beden odchylka třeba o 1dB.
Na jednom srazu jsme se u jedněch beden shodli, že by bylo dobré ladění malilinko utáhnout, jindy zase u jiných malilinko povolit. Ono to je ve výsledku vlastně správně tak i tak, jde spíš o osobní vkus. Nebo taky o nutnost přizpůsobit se zvučenému prostoru.

Já jsem byl mezi prvními, kdo poprosili Unicorna, aby malinko odbrzdil střední pásmo u UMD-365 (a tak je i používám). U UMM-380 jsem takovou potřebu neměl, ani nikdo jiný. Jsou samozřejmě lidi, co by rádi zvuk ještě rozjásanější a efektnější, ale do toho bych já už nešel.

On ještě funguje takový efekt, že ucho ochotně přijme různě hrající bedny, pokud nějakou vadou neserou samy. Na sraze se přepíná za provozu, takže i nepatrné rozdíly jsou slyšet na lusknutí prstu. Ale když kterékoli z nich přineseš domů, nemáš šanci si vybavit, v čem to vlastně bylo jiné.

Mohutnej zvuk není nic jiného, než že basák hraje od poměrně nízké mezní frekvence rovnoměrně bez zvlnění, bez sklonu k dunění, a že to zvládne při přiměřené hlasitosti. Basa je basa, varhany jsou varhany, buben je buben, kopák opravdu kopne. Platí to samozřejmě ve vztahu k velikosti basáku a tudíž k velikosti prostoru, do kterého ty bedny svou koncepcí patří.
Ty harmonické, to je na trošku širší rozbor. V principu basový nástroj poznáš nejen podle jeho základního tónu, ale i podle jeho harmonických. Takže pokud máš malé bedny, které sice nezahrají základní tón baskytary kolem 30Hz, ale správně odehrají její vyšší harmonické nad 60Hz, tak ten pocit dobré baskytary jakoby zůstane. Nejde tedy o harmonické, které v repráku vznikají zkreslením (jo, já vím, některé firmy pracují dokonce i s tím, ale to není náš případ). Dobré basy nedělá jenom dunění nejnižších frekvencí, ale vyrovnané spektrum až někam ke kilohertzu, aby nezanikly (ani se nezdůrazňovaly) přirozené harmonické frekvence basových nástrojů. Je to důležitá schopnost basáku, aby výsledkem nebylo jenom huhlání, nad tím nic, a pak už zrovna střední pásmo. (Na srazu takový bedny budu mít na ukázku).

...

...

Elektrónkové gramorádio so stredobasom a dvoma výškáčmi (a magickým okom) som počúval cca od roku 1966.
Mal som aj gramofón na kľuku.
Ďaľšie gramo podobného rozloženia panelu rádia s jedným reprom dolu, troje teslácke trojásmovky.
Nič z toho by som tu už nechcel.
Ak sa dostaneš na porovnanie a nebudeš mať príliš v pamäti zakonzervovaný zlý zvuk - zistíš, o čo viac rôznych tónov, detailov a celkovo zvuku počuť zo slušných reprosústav.

Otány je "vkus", respektíve cieľ. Niekomu sa žiada "zaujímavý" zvuk. Ja chcem počuť - pokiaľ možno v danom priestore za rozumnú cenu PRESNE TO, čo tam autor vložil. Dokurviť si ho môžem podľa potreby sám. Pred časom som sa hral s 31-pásmovým ekvalizérom a podarilo sa mi nasimulovať priebeh toho zvuku, ktorý si pamätám. Ak budem mať nostalgickú chvíľku - zapnem si ho. Ešte sa mi to nestalo.

Po rokoch počúvania sračiek môže byť prvý moment posluchu vyrovaných bední najprv nemilé prekvapenie - ak tie hrali "zaujímavo".
Nám s dcérou sa to tak stalo. Hlasy spevákov, čo prv hodne vyliezali pred (nad) ostatný zvuk zrazu neboli až tak "zaujímavé" Po jednej-dvoch pesničkách zrazu vraví: Počkaj, toto som tam nikdy nepočula, tamten nástroj tam prv nebol - atd.
Mne sa od získania prvých slušne reprodukujúcich nežiada (ani to nerobím) hrať hodne nahlas ani meniť výšky, hĺbky - ekvalizovať.

A to som bol veľký zástanca Tesiel...

(nie som autor obrázka, kdesi som ho dávno našiel)

...

Ten průser, že človek podvedome začne odmietať hrubú nekvalitu, je daň za kvalitu.
Treba si vybrať - aj ja v aute v pohode počúvam, čo tam je.
Doma chcem počuť, čo je v skladbách.
Máš pravdu - nenasierajúci zvuk, nikdy predtým som nedokázal počúvať 24/7. Tieto aj predchádzajúce tak počúvam s radosťou. Cez deň hlasnejšie, v noci potichúčky. Aj veci, ktoré som nikdy predtým nepočúval na tomto (a donedávna predchádzajúcich) neserú.
A áno - aj na sebe som zistil, že niekedy namiesto skladby počúvam "ako to hraje", no iba občas.
Aj to, že sa mi trochu zmenili preferencie toho, čo si cielene púšťam.

1Watt: Ty jsi mi někoho připomněl tím popisem.
Začátkem let devadesátých jsem měl dobrého kamaráda. O něco mladšího než jsem byl já. Takového trochu podivína. Totální magor do audia. Nebudu popisovat, do čeho všeho a kolik prachů investoval, jak měnil zesilovače, bedny, kabely, elektronkové buffery, přehrávače. Postupně úplně ztratil schopnost vnímat hudbu. Veškerou jeho pozornost pohltilo posuzování, která deska je jak nahraná, co jak hraje. On už nebyl ani schopen si prostě pustit muziku a srát na svět. Jenom kontroloval, jestli tam ten či onen šelest náhodou nechybí.
Nebylo to jediné jeho blbnutí - trochu tíhnul k esoterice, pak se strašlivě zamiloval (teda, ona to nebyla zamilovanost, spíš psychická choroba) a nakonec spáchal sebevraždu.
Jeho rodičům tak doma zůstala pěkná Hifi výbava. Když kluka oplakali, sbírku desek, minidisků, CD a SACD odnesli ve škatuli do místního antikvariátu. A na sestavě bratru za čtvrt mega (tenkrát!) si ještě řadu let pouštěli Evu a Vaška.
Pro mě je to dostatečné memento, abych se příliš nefixoval na podružnosti.

Takových kamarádů asi běhá víc, taky jsem takového měl. Začátkem devadesátých vždy zajel do Německa, koupil nějaký komponent, pár dnů si s tím hrál, než ho něco začalo štvát a vadit. Prodal a jel pro další. Využíval nákupní zájezdy, protože auto nevlastnil. Kupoval vždy to v nejvyšších řadách značky a nikdy nebyl spokojený. Bylo to období častých poslechových testů a srovnávaček zesilovačů, CD přehrávačů, beden a různých kabelů.

Zrovna ty Troelsovo bedny mohly být dobré. To je pan konstruktér.