No právě - těch lidí, kteří umí a dokážou opravdu odborně a zodpovědně zrepasovat tak starý stroj, už moc není a ti, kteří to dokážou a umí, jsou zavaleni prací. Svěřovat takový přístroj nějakému člověku bez jakékoli praxe, co jenom umí držet páječku a má jen laciný multimetr, je cesta do pekel, stejně jako svěřit takový přístroj nějakému televizákovi nebo ajťákovi. Mne vždycky příšerně nasere, když nějaký člověk ve snaze ušetřit, takový aparát svěří nějakému známému, "kterej se v tom vyzná" a pak neopravený a naopak dokurvený přístroj stejně přistane na stole u mě, Sendyho, Thaleta nebo někoho, kdo je na podobný práce vybavený jak měřicím parkem, tak materiálem a naprosto nezbytnou praxí.
Speciálně Japonci konstruované přístroje /ať jsou vyráběné kdekoli, třeba jako Technics v Malajsii/ jsou svou filozofií a přístupem k návrhu naprosto odlišné od evropské konstrukční školy, speciálně německé a anglické, což je třeba respektovat a potom se k přístroji podle toho chovat. Uvedu příklad: u "japonských" přístrojů je vše navrhováno téměř na fous a změna vlastností některé součástky/zpravidla zhoršení kvality elektrolytů a změna bety tranzistorů/ vede k poměrně velké degradaci vlastností toho dotyčného přístroje, kdežto evropany, speciálně Němci konstruované přístroje jsou - co se týče součástek - navrhovány s velkou rezervou, takže i bez repase vydrží bezchybně fungovat značně déle, než ve stejné době vyrobený japonský přístroj. To jsou prosím poměrně neocenitelné poznatky z více, než třicetileté praxe mne, jako servisáka a je dobré to mít na paměti. To zas bude elaborát...no, pokud by někomu vadily moje rozsáhlé příspěvky, nechť napíše a já se budu krotit...

Zkušení servisáci a nyní už /díky kvalitním článkům na internetu/ i laici ví, že elektrolytický kondenzátor je ze statistického hlediska nejporuchovější součástkou vůbec, dokonce poruchovější, než elektromechanické součástky /přepínače, potenciometry atd./. Je to způsobeno tím, že v elektrolytickém kondenzátoru, ať už je pod napětím, nebo není, běží neustále elektrochemický proces, který má své konečné mantinely a pokud s těmito mantinely konstruktér nepočítá /ať už vědomě, či nevědomě/, nastává degradace vlastností přístroje. Také není žádným tajemstvím, že přístroje, konstruované a vyráběné v NDR, osazené jejich vynikajícími elektrolyty FROLYT, dosud bezchybně fungují, kdežto stejně starý přístroj, vyráběný Teslou a osazený poměrně mizernými elektrolyty naší výroby, už dávno vyžaduje repasi, nebo je v poruše. Až přístroje, vyráběné Teslou v druhé polovině 80.let, kdy se přestaly používat mizerné pasivní součástky z Tesly Lanškroun /teď mám na mysli hlavně hnědé svitkové kondenzátory "hovňáky", mizerné plastové elektrolyty TE002-006, axiální elektrolyty TE980-992, hrncové elektrolyty TC936a-TC939a, nezatavené polystyreny TC235-237, širokotoleranční odpory TR212-214 a další mizerné součástky/, vykazují slušnou spolehlivost i parametry. Těchto výrobků, osazených už slušnými součástkami, vyrobila Tesla už bohužel málo, protože nad nf technikou Tesly se v druhé polovině 80.let začalo smrákat a hodně lidí už mělo možnost si dovézt podobně fungující, ale daleko spolehlivější přístroj ze zahraničí. Tesla Rožnov i Tesla Vráble se sice snažily na poslední chvíli zachránit co se dá a vyvinuli poměrně slušné součástky i přístroje, jenže to už tu byl rok 1989 a s ním defacto konec celého koncernu Tesla. V některých případech to byla opravdu velká škoda, ale v některých případech to zase bylo víc, než dobře, hodnotil bych to s odstupem času tak 50:50. Podle mne byla škoda, že Tesla lehla popelem jako celek, byly divize, které i z toho mála, co měly k dispozici, dokázaly udělat slušně fungující přístroje, byl tam slušný konstruktérský potenciál, který přišel vniveč - teď zrovna mám na mysli Vráble a Teslu Elektroakustika Bratislava, kde ve druhé jmenované divizi už za hlubokého socialismu dokázali dělat velmi slušné výrobky, kvalitou mnohdy předstihující ekvivalentní zahraniční výrobky. Podnikatelští tygři si Teslu doslova rozebrali na součástky...prostě to byla škoda.