No, asi jsi zažil realitu. Ale i tak si dovolím jednu poznámku, která může situaci vystihovat přesně, částečně nebo vůbec ... Když jsme na nějaké akci (škola, vojna apod.), kde nás určitým způsobem nahánějí, jako nezkušení máme občas i pocit buzerace (vojnu jsi nezažil, tam je to klasika), tak nám přijdou profesoři hrozní, nespravedliví, šéfové otravní apod.
Ale po letech se na to s životní moudrostí a zkušenostmi díváme dost jinak. Na nepříjemnosti zapomeneme a pamatujeme si úplně jiné situace.
Může to takové být i nemusí. Ale život říká, že často to tak je. A pak nastane stav, kdy kantorům, které jsme tehdy nenáviděli, po letech děkujeme. Maturoval jsem tam 1970 (tedy před 46 lety) ... a tak nějakou tu životní zkušenost mám.

Nene, tak to není. Jasně že každého serou nějací učitelé atd... o tom to ale nebylo. Věřím že ta úroveň vysoká byla, už tomu tak ale opravdu není. Teď na ISŠA v Brně, kde jsem, je to úplně jinej level a taky jsou tam učitelé který mně serou. Navíc v Pardubicích většina učitelů (tedy co jsem měl já) byla naprosto katastrofální.
Samozřejmně jsou to školy s úplně jiným zaměřením, ale jejich úroveň a celkový přístup se fakt nedá srovnávat.

ne ,nejsou tam,stejně musím časem pořídit nějaký dvoukanálový zesilovač.Tak až pak.

Tak já jsem ještě rozjařen ze skvělého průběhu letošních Vánoc.
V práci jsme stihli dodělat všechno včetně iventury ve čtvrtek. V pátek jsem na celé dopoledne šel asistovat truhláři, aby mi ještě před svátky nařezal několik metrů lamina na předsíň.
Na Štědrý den ráno mě po letech dobré služby rozbolela naněkolikrát zaflikovaná sedmička vpravo dole. Během dne to sílilo a v noci jsem se víc převaloval než spal. Druhý den jsme jeli ke bráchovi. Kvůli zubu jsem raději odvolal všechny související odbočky a návštěvy. Bráchu pro změnu bolela celá čelist, která se mu podebrala pod celou řadou implantátů. Během probdělé noci jsem se rozhodl, že ráno pomažu na pohotovost a zoubek půjde ven. Dnes ráno měl ale brácha hubu jak mičudu. Tak jsem se nafedroval práškama a půl dne jsem s ním strávil v Praze na zubní chirurgii. Paní doktorka byla skvělá. Zachráněného bráchu s rozřezanou hubou jsem vyklopil zpátky doma u Českého Brodu, znovu se nafedroval práškama a mazal domů přes Hradec. Tam jsem si vyseděl už kratší frontu, předvedl panu doktorovi léty zkoušený zub a snadno ho přesvědčil, že tu sedmičku už nechci. Nechtělo se potvoře ven, ale dopadlo to. Teď zrovna jsem přijel domů a leduju.
Možná to někomu bude připadat divný, ale mně to fakt přišlo celý veskrze pozitivní. A ještě byla i spousta srandy.

ransom:
Tak předně všechno nej a ať to přejde. A v novém roce snad raději zdraví a spokojenost bez těchto lahůdek

BTW: nebudeš otevírat SM salon? Třeba bys byl samý prachy.
EDIT: a to jsem chvíli uvažoval o implantátech. Asi si raději nechám to cimbuří. Mezery nebolej ...

Já mám hubu jako šachovnici a tak jsem uvažoval o čtyřech implantátech už před časem. Ale můj kapacita zubař z toho byl poněkud rozpačitý. Říkal mi, že nemá problém poslat mě s tím za svým profesorem, který je na to specialista, ale že je to loterie. Že by se taky mohlo stát, že budu mít místo low-cost děr po zubech drahý díry po zubech.
Brácha si na to bral před asi šesti lety 100k půjčku a nechal si udělat prakticky celou horní čelist. Rok nebo dva dobrý a pak začaly tyhlety problémy. Teď se vyloženě těší na klapačky.

To není masochismus, sranda musí bejt i kdyby já nevím co. Myslím, že jsme v čekárnách řadě lidí zvedli náladu. Když vylezl po zákroku ven nějaký tlustý chlapík, ksicht od krve, z huby mu visel cár zkrvavený gázy a s blaženým výrazem zachrochtal, že "pani vochtouka je chvělá", tak na něj brácha vyvalil oči a zamumlal: "Vy fte jí fežral?"

Ať tak či onak, byla to velmi pozitivní zkušenost s lékaři na pohotovostech. Třeba na tom Karláku mladou pani doktorku úplně všichni při odchodu svou zbědovanou hubou chválili. To prostě stálo za vidění.
A manželka nám celou dobu trpělivě dělala společnost a neměla tím výlet nijak zkažený.

Akusta: Takže vojnu jsi po letech a se životní zkušeností ocenil a zpětně zjistil, že ta buzerace nebyla buzerace ale jen pocit buzerace?

Tomu se říká selektivní paměť. Naprosto běžný jev. Funguje to podobně jako stockholmský syndrom.

Ale houby
Jak píše Tom, člověk ošklivosti vytlačí z paměti a pamatuje si raději to veselé ... U vojny to platí u většiny lidí. Kdybychom měli v hlavě preferovat ty blbé vzpomínky, asi bychom se zbláznili.
Kdybych měl třeba teď myslet jen na to, že mi letos zemřel táta i máma (táta v září a máma v prosinci), skončil bych u Chocholouška ...

Já byl na setkání spoluvojáků a byli jsme se po 23 letech podívat do kasína, a jak sem si sedl na zídku u vchodu roty, tak se mi úplně vybavilo, jak sem tam sedával a přál si být úplně jinde. Takže tak dokonale to zas nefunguje, dost těch nepříjemnejch zážitků se mi tam vybavilo. Ale je potřeba si udělat trochu špatně, aby si člověk pak vážil toho, jak se má vlastně dobře.
-A já si dnes dořízl na formátce zešikmení přední stěny na TM380 a konečně to slepím dohromady a v dalších dnech snad zprovozním.

kodl:

Jo, tahle věc se TLU fakt povedla. S tím stojí za to si vyhrát. To mi dělá radost denně.

já pak taky dám fotku, oranžovo zelený bedny tady ještě asi nebyly, je to děckám do pokoje a je to ze zbytků lamina, co mi zůstaly po výrobě nábytku.

Přišel mi dnes poštou měřák, který jsem už dlouho chtěl mít: maďarská Univeka 147.
Je docela pěkně zachovalá a po drobném servisu bude i komplet fungovat. Snad mi ji žena občas půjčí na hraní.
Kdybyste ještě někdo věděli o pěkném DU20, dejte avizo.

DU 20 nemám, ale kdyby se Ti chtělo opravit stupnici u tehdejšího dederónského hitu
Vielfach-messer ... (snad to píšu dobře).



Nějak se lety ten lak oloupal. Ale myslím, že jinak mu nic nebude ...

No, je to sice těžká nimračka, ale většinou se to zachránit dá. K některým hojnějším měřákům se dají dokonce stáhnout podklady k vytisknutí (nedávno jsem zrovna někde študoval stupnici Goerz Unigor 4, což je ale zase skoro zbytečná věc, protože tyhle rakouský přístroje mají stupnici skoro věčnou).
Jinak se to musí opatrně demontovat, zafixovat lakem, naskenovat a podklad pak ručně překreslit do vektorů.

Jestli se dobře pamatuju, tak měření kapacit bylo proudovou metodou s externím střídavým zdrojem?
Co bys za něj chtěl?

Du20 ... co to tam ide za baterky. Tusim nejaky šulec co bolo treba rozobrat na dva mensie sulky 3v alebo 1.5v? Moj prvy merak... ten bude funkcny aj o 100 rokov.

Metra používala ve většině měřáků článek R10.
Standardní řada článků se dělala R3 (dnes mikrotužka - AAA), R6 (tužka - AA), R10, R12, R14 (malý monočlánek - C), R20 (velký monočlánek - D). Plochá baterie, správně značená 3R12 byla složená ze tří článků R12 a R10 se získal jako polovina třívoltové baterie 2R10.
Průser byl, že se třívoltová a plochá baterie u nás léta dělaly jenom ze salmiakových (zinkouhlíkových) článků. Ve spoustě odložených přístrojů za několik měsíců nepoužívání vytekly a dokonale zlikvidovaly střeva.
Baterie je potřeba stejně jenom na měření odporů a to u těchhle multimetrů za mnoho nestálo (logaritmická stupnice s rozsahem tří dekád je dobrá snad jedině na rozeznání jmenovité hodnoty rezistoru, o nějaké přesnosti nemůže být řeč). Takže tam naštěstí moc lidí tu baterku nenechávalo.

Jo, myslím, že se ty C takhle měřily.
Cena? Kouknu, v jakém je stavu. Jestli bude dobře chodit, tak cca pětikilo. Asi bych ho vzal na jaře na sraz do Brna.
Pošťáci by to rozbili.

Jsi laskav, ale když koukám na fotky - mně se stejně víc líbí ten DU20.
A manželka chce Megmet. Pěknej a se zachovalým koženým pouzdrem.

A zase SM - tentokrát jde na Tebe Dana s vysokým napětím?