Dvoupásmové satelity ale vypadají na to, že by mohly zajistit i slušný přednes hudby, ovšem daleko mohutnější subwoofer dává tušit, že tu půjde především o reprodukci mohutných výbuchů, než o vyvážený hudební přednes. A navíc, pokud máme uplatnit jednoduchou poučku, která ve světě zařízení pro reprodukci hudby platí více než kde jinde, za cenu kolem 5000 Kč s daní nelze čekat Hi-Fi kvalitu, ale nechme se překvapit.

malé satelity posílené subwooferem, který bývá dost často slabým článkem, jehož přínosem je leda hluboké dunění. Nicméně v tomto případě tomu naštěstí tak není. Basový reproduktor rozhodně pouze neduní, ale hraje a také není na své základní nastavení nijak předimenzován, to spíše naopak. Nicméně je také velmi znát, že frekvence hrané středovými a basovým reproduktorem se nepřekrývají a k dobrému zážitku tedy nepřispěje to, že hudba se na vás hrne především z malých satelitů a pak jsou slyšet nízké frekvence linoucí se od podlahy, což se projevovali především u klasické hudby (Smetana - Vltava). To je ale problém snad všech sestav tohoto typu, tedy 2.1.

Zde jsem ale při poslechu rocku měl silný pocit, že mezi reprodukovanými středy a basy něco chybí, a to něco podstatného. Jako by subwoofer byl schopný zahrát jen velmi úzké frekvenční rozpětí, což při poslechu hudby Blacka Francise vylepšil ekvalizér nastavený na Pop. Zvuk byl pak rázem bohatší a podstatně se zúžila propast mezi středy a basy.

Nakonec nastoupil těžký kalibr - Amon Tobin a jeho album Isam (pro tento žánr již ani vzdáleně nepasuje žádný mód ekvalizéru), kde se naplno ukázaly slabiny Corsairu SP2500. Byly celkem očekávané a týkaly se především prokreslení zvuku ve středech a výškách, ale také jeho celkové homogenity, za což opět může rozdělení na satelity a subwoofer. Zvuk jednoduše nebyl tak bohatý, jak by měl.