Nebylo to tedy dnes.Už je to nějaký pátek.Při vylézání z vany u rodičů v koupelně jsem se smekl.
Chtěl jsem v tom pádu a v té rychlosti nějak udržet stabilitu.Tak jsem se zachytil keramického umyvadla tak,že jsem ho pravou rukou rozbil na kusy.S ním jsem vyrval ze zdi i železné úchyty včetně hmožďinek.Opadlo ještě i pár kachlíků.Krom rozříznuté ruky jsem si přeřízl i šlachy a z ruky pěkně crčela krev.Otec nechápal když otevřel dveře.První slova doktora na chirurgii byla : kolik jse toho vypil...?
Dost dlouho jsem nemohl pohybovat pořádně se třemi prsty.No nakonec se vše v dobré zvrátilo. Ještě ale mohu doložit jizvou na ruce...
Taky se vám někdy stává,že když máte na ruce něco jako Tom.Že si říkáte: hlavně se do toho prstu nesmím znovu praštit.? A v tom ....
Lamináte moc děkuji za nabídku.Mám,ale něco dojednaného.Kdyby to nedopadlo ,tak bych se určitě rád ozval .
A co tedy udělat sraz 29.nebo 30.12. ... jako malou zkoušku na Silvestra...

Tak aj ja prispejem s príjemným zážitkom (z minulosti). Ak to tu už bolo, tak sorry za repost.

Jedného krásneho letného dňa na začiatku prázdnin som bol na bicykli u kamaráta. Večer zhruba o deviatej som od neho šiel domov, no domov som došiel až o pár týždňov. Na konci strmej polo-lesnej cetičky, po ktorej som šiel z kopca je zhruba 3 metre vysoký betónový múrik, ktorý postupne klesá. Je široký asi asi 20cm a vedľa neho je pol metra do trávy vychodenej cestičky. Po tej som teda na bicykli zchádzal dolu (chodieval som tade pravidelne). No jak na potvoru už na konci, asi meter nad zemou, sa mi na tej cestičke nejak zkrútilo predné koleso a ja som zletel dolu z toho múrika čelom rovno na betón a bicykel pristál na mňa. Samozrejme bez prilby je čelná zrážka zo zemou zo zhruba 2 metrovej výšky (keď prirátam ku výške múrika aj bicykel) "mierne" omračujúca. Aj keď asi 5 metrov vedľa mna bol pomerne dosť frekventovaný chodník, chalan ležiaci pod bicyklom v kaluži krvy, ktorá mu vyteká z hlavy zrejme nebol dosť dobrý dôvod, aby niekto z okoloidúcich zmenil svoju trasu. Nakoniec ma (už za úplnej tmy) prebrali nejaký dvaja okoloidúci chalani zhruba môjho veku. Najprv som sa postavil a šiel som zdvihnúť bicykel. Keď mi nešlo z nejakého dôvodu zovrieť päsť dosť silno na uchopenie bicykla a ani hýbať rukou v oblasti ramena a začala sa mi silno točiť hlava, tak ma chalani radšej posadili a odporučili mi zakryť si krvácajúcu ranu na hlave. Ja som bol v takom fyzickom (a možno aj psychickom) šoku, že nejaké zranenia ani bolesť som si vôbec neuvedomoval, jediné na čo som myslel bolo jako bude mama zas vystrájať, že som spadol z bicykla. Po ich rade zavolať domov som sa mame asi pol minútu pokúšal povedať do telefónu, že kde som, čo som a jak som - neúspešne, len som mrmlal a nebolo mi rozumieť. Chalani to teda vybavili za mňa a ešte mi zavolali záchranku. Ďalej už som o nich nikdy nepočul. Keď dorazili na miesto rodičia a sanitka, tak som si začal pomaly uvedomovať, že možno nejaké to zranenie aj mám. V sanitke som neskôr omdlel. Ďalej si pamätám, ako ma vytiahli zo sanitky, previezli na lehátku do nemocnice a hneď mi zašili tvár a hlavu. Našťastie som bol stále v šoku, čiže som len cítil, ako mi ihla ide popod kožu až nepríjemne blízko oka, doktora som s tým samozrejme otravoval celú polhodinu, ako ma zašíval (bez toho by som to nebol ja). Najnepríjemnejšie z celej tej veci bolo zatiaľ to, ako som na chodbe za pomocou mojich rodičov poležiačky čúral do čúracieho pohára. Potom ma previezli na na izbu, kde som sa vyspal. V priebehu následujúcich niekoľkých dní sa každý deň odkladala potrebná operácia kľúčnej kosti, ktorá bola rozlámaná asi na tri kusy. Od nedočkavosti ma skoro drblo. Tá nuda na nemocničnom lôžku je neopísateľná hrôza. Keď som šiel konečne na operáciu, tak hneď, ako ma doviezli na operačný sál ma tam čakalo milé prekvapenie - asi 2 mladé, veľmi dobre vypadajúce anesteziologičky. Mal som čo robiť, aby sa mi neobjavila ďalšia končatina. Našťastie som bol neustále zamestnaný tým, ako na mňa pripájali asi milión rôznych čidiel a tým, ako ma priväzovali ku lôžku. Po operácií ma prvý krát od tej nehody začala bolieť kľúčna kosť. Po ďalších pár dňoch na nudnej nemocničnej izbe ma prepustili domov, kde som zvyšok prázdnin presedel zabandážovaný od krku po pupok. Rok na to zo mňa vytiahli výstuhu (titanová na kľúčnu kosť) a 7 skrutiek (samorezky do kostí). Takže od otrasu mozgu cez prasknutú lebku, krvácanie do mozgu, 15 stehov na hlave (väčšina na tvári) až po rozkúskovanú kľúčnu kosť a hnusnú jazvu na ramene. Z tých všetkých vecí mi najviac vadí to, aké sú ľudia strašné kurvy. Nebyť tých dvoch chalanov, ktorým som prakticky vďačný za život, tak by vás tu asi už nemal kto pravidelne otravovať so somarinami.

Původní čistě technický příspěvek pro Taska poslán SZ. Pod tento (díky nezájmu těch lidí kolem ležícího zraněného) smutný příběh se to dost nehodilo ...

A tak to je velmi pěkný zážitek. Víš co, ale co když nikdo prostě neviděl že tam ležíš? Někdy člověk jde a nevidí co je metr vedle.

Zeťák měl před pár dny svátek, byli jsme u něho popít a zrovna mu volal kamarád aby se omluvil a vysvětlil proč nemohl přijít: Jeho bratr má rozestavěný dům, ve kterém i s rodinou bydlí. Večer trochu zapařil, v noci se šel vyčurat a spletl si dveře. Místo na hajzl vyšel na nedostavěnou terasu a po hlavě sletěl z prvního patra do hromady stavebního materiálu, hlavou na překlad. Našli ho tam až ráno. Rozbitá lebka, zlámaná lopatka, tři žebra, obě ruce zlámané na několikrát a roztříštěný nárt.
Když o tom přemýšlím, mohl bych podobných případů vyprávět snad desítky - a všechny mezi příbuznými, známými a přáteli. Vždyť jenom v naší rodině nebyl snad jediný chlap se všemi prsty. Táta byl invalida po úraze a nakonec ho sejmulo auto...

Ale něco pro odlehčení: Můj brácha je bývalý kriminálník. Když podruhé seděl, měl zrovna za sebou jakési náboženské obrácení, trest si šel odsedět jako už polepšený slušňák. Zjizvený a potetovaný rváč s vystupováním světce... Nesl to statečně a ve Stráži pod Ralskem si okamžitě získal respekt bachařů, sociálních pracovníků a spoluvězňů. Ty spoluvězně dokonce obracel na víru a snažil se jim všemožně věnovat, aby neblbli. Nakonec se rozhodl, že nebude žádat o propuštění na polovinu a zůstal tam kvůli těm klukům až do konce. Dokonce i vychovatelé říkali, že si nedovedou představit jak to tam půjde bez něho. ČT o něm později natočila dvacetiminutový dokument do série Curriculum Vitae (mimochodem, úplně pitomý). To jen abyste měli představu, o jakého neobvyklého vězně šlo.
No a jak tam měl u všech respekt, domluvil si, že bude moct chodit večer po knihovně do sprch mimo pořadí, aby měl klid, a že mu pustí i teplou vodu. Když se tak jednou ráchal, ztratil víčko od lahvičky a vylilo se mu tekuté mýdlo pod nohy. Šlápl do toho, ujel, jak o něco chytil rukou, tak ho to roztočilo a on si dal strašně na držku o baterii a o schod u sprchy. Rozbitej loket, na jedno oko neviděl, podlitiny skoro po celém těle. Když se ho na ošetřovně ptali co se mu stalo, odpověděl popravdě, že uklouznul ve sprše po mejdlu...

Tak tohle zase ve mně probudilo různé vzpomínky.
Slavili jsem před mnoha a mnoha lety, těsně po převratu, třicetiny jednoho kolegy (dneka mi je 51). Jeden z přítomných se prochlastal do lítostiva a rozhodl se, že se zasebevraždí skokem z okna. V tom jsme mu úspěšně zabránili a vzali jsme ho do koupelny osprchovat studenou vodou, aby se vzpamatoval. Jenže dotyčný se cukal, urval přesně jak scarabeo ze zdi umyvadlo, to spadlo na dlaždičky, roztřískalo se na cimpr-campr a hlavní zachránce do toho šlápl a rozřízl si achilovku. Tak jsme zavolali taxíka a jeli do špitálu. Tam jsme se posadili do čekárny na chirurgii, sdělili sestřičce, o co se jedná a za chvilku zraněný hrozně zařval a dal se i s přetrženou achillovkou na úprk, protož se otevřely dveře, tak stál doktor v gumové zástěře, zacákanej od krve od hlavy po paty, hrozně nadávající a na hrudi s jmenovkou MUDr. Ernest Mäsiar (Řezník).
Tak jsme zraněného chytli, uklidnili, doktor se jal šít a při tom nám vykládal, proč tak hrozně nadává. Přivezli mu prej ožralýho elektrikáře ze stavby, který si nožem na izolaci kabelů uřízl tři prsty takovým způsobem, že si přefikl klouby, nervy, cévy a viselo mu to jen na kůži. Doktor prý začal řešit sál, mikrochirurgii aby mu prsty zachránil, načež mu zraněbý sdělil, že na takové serepetičky on nemá čas, má prý prsty uříznout definitivně, zahodit a nějak mu to zafačovat, protože on musí zpátky na stavbu, aby mu spolupracovníci nevypili jeho díl borovičky.

Jeden příběh lepší než druhý...

Tak nějak jsem doufal,že to tohoto vlákna nebudu muset nikdy přispět. No,stalo se. Dnes jsem zjistil,že mi přestává hrát pravý kanál u SANSUI A-E 550. Při vyšším vybuzení po cca 10ti minutách téměř zmlkne a je sotva slyšet. Pokud stáhnu hlasitost,za malou chvíli opět "naskočí".
Už mám kontakt na servis v místě bydliště,snad to bude mít šťastný konec. Ale je fakt,že proti příhodám,které tady čtu,je to úplná prkotina...

Každej kdo dělá s lidma ví, jaký jsou kurvy, slušných ubývá a obrací se to tu pičou ke zdi... Podobné příběhy mám já velmi často v práci a vidím jednání jak pacientů, kteří si obvykle myslí, že jsou přece jenom oni na řadě a že měli být hotovi nejlíp včera, tak jak je možné, že čekaj - tak potom jednání personálu. Za všechny asi nejhorší případ byl, kdy si někdo nechal zavolat RZtu do Kaufu - nahrál to na omdlení, tak ho kolegové odvezli i s nákupem. No posléze se přišlo na to, že se dotyčnému jenom nechtělo tahat nákup a zřejmě věděl o postupu, že může mít nárok na sanitku i domů. Pokud vim dostal k úhradě jak výjezd RZty, tak odvoz domů...
Opačný případ byl pacient na chirurgii, kterému crčela krev z hlavy a ta piča u okna po něm chtěla především kartu pojištěnce a jestli má uhrazenej poplatek na pohotovosti, místo aby ho vzala přednostně, vyřešila krvácení a teprve po ošetření řešila papírování dle jeho stavu...
Takže kurvy se najdou všude a obecně vzato jak se kdo chová, tak je s ním taky zacházeno.

Každej kdo dělá s lidma ví, jaký jsou kurvy, slušných ubývá a obrací se to tu pičou ke zdi...
Až budu mít tenhle názor, tak budu (doufám) vědět, že nadešel čas, abych to tady zabalil.

Neřekl bych, že je to čistě můj názor, je to spíš pozorování jednání v delším časovém úseku. V poslední době jenom přibývá problémových výjezdů nebo převozů, byť ne nějak rapidně - panuje všeobecná nasranost, v tom se s kolegy shodnem všichni.

Já neříkám, že je to jen tvůj názor. Já taky pozoruju, že se tento názor množí. Já akorát říkám, že můj zatím není a až bude, tak budu vědět, že tento svět už není pro mne.

Vůbec se nedivím, že se tenhle názor množí - je to silně závislé od regionu, ale neadekvátní chování a vůbec přístup se šíří a to ostravsko je tu možná jedno z nejhorších. Místy to dospělo až k tomu, že prodavačka je nasraná, že má zákazníka, protože přece chtěla v pracovní době šmrdlat na chytrým telefonu ksichtbůk, tak samo zdravotní sestra nasraná, že si dovolil přijít pacient do čekárny atd... Že by vůbec žádnou práci nemusely mít hlavně tady, to je naprosto nezajímá. Taky mě ledasco nasere, ale dle mě není horší šichta, než když není jedinej výjezd a musim tam těch 12 hodin být - nějaké mytí auta a dezinfekce nevydá na celou šichtu. Jenže ono to bude taky o tom, že práce musí alespoň trochu bavit...

Já to beru z druhé strany. Denně (krom kurev a debilů) potkávám i množství lidí veskrze kladných. A pokouším se chovat podle arabského přísloví: "Neproklínej tmu a zapal lampu."

A pak je taky dobré vykašlat se na média - na ty oficiální stejně jako na ty co údajně "přinášejí utajované pravdy". Několikrát za život jsem byl přímým účastníkem nějaké medializované události. Jednou jsem měl v bytě i televizní štáb a viděl jsem, jak vzniká zcela pmýlený obraz skutečnosti navzdory tomu, že paní režisérka byla hlavním aktérům silně nakloněná. Docela nedávno proběhla médii jedna otřesná tragédie z mého blízkého okolí - a já vím, že všechno bylo naprosto jinak...

Viper: No vidíš, já pamatuji, že za socíku to všechno bývalo mnohem horší. Mně se třeba povedlo nasbírat si do firmy vynikající kolektiv - z 97 zaměstnanců jsou na hraně tak 2 - 3, ale úplně nesnesitelný není žádný.

ransom: Zažil jsem něco podobného. Už je to dýl, ale v mém okolí se jedna tragédie taky stala a byl jsem vážně znechucen, když jsem viděl co o tom řekla média - hlavně ta televizní. Měl jsem chuť jím všem rozbít hubu.

Tak jsem zase objevil tu komunistickou kvalitu... už dlouho mi tu leží jeden ARN6604 ve kterém chrastilo, tak jsem ho nikde nepoužil. Myslel jsem, že to bude klasický problém - bude stačit znovu vystředit. Když jsem ho ale dneska rozdělal, zjistil jsem že ve formeru jsou zevnitř bubliny, takže to vypadá na neopravitelnou závadu.
Nebo někoho napadá, jak na to?

Je to niečo takéto?

Přesně tak.

Ja by som tie bublinky opatrne skúsil orezať veľmi ostrým nožíčkom.

No, tak to bude treba len veľmi opatrne zbrúsiť jemným šmirgľom (smirkom). Ak by aj začalo vykukovať vinutie, nič sa nedá robiť. To, čo je tam navyše, proste musí ísť preč. Len nesmieš pri tom brúsení predrať lak na vinutí, aby nevznikol medzizávitový skrat.

Neclovek: To nepôjde tak ľahko. Ten papier je veľmi tvrdý a je tam zlý prístup.