Poprvé jsem na problém narazil asi před rokem a půl, když mi v jedné hradecké prodejně odmítli prodat olovnatý cín s poukazem na nařízení EU. V ostatních prodejnách tehdy bez problémů, tak jsem se během "přechodného období" kdy to inovované nařízení REACH nebo jak se to jmenuje už dávno platilo, ale nikdo nikde nevěděl že něco takového existuje, honem předzásobil asi čtyřmi kilogramy olovnatého pájecího cínu.
Jinak u vietnamců jsem narazil na cín podle nálepky údajně olovnatý, ale ve skutečnosti bezolovnatý. Byl laciný, ale taví se při teplotě jen o pár stupňů nižší než očko trafopájky. V práci nám taky koupili bezolovnatý cín, ale kupodivu rozdíl je jen minimální a na hranici rozeznatelnosti. Zkrátka nějaká lepší slitina a naděje do budoucnosti.
Celé nařízení EU je samozřejmě blbost na entou a od té doby ve všech volbách volím zásadně Okamuru
Živnostník ten cín může koupit ale nesmí vlastně na nic použít, protože RoHS. Zatímco domácí kutil ten olovnatý cín nutně potřebuje na opravy starších zařízení vyrobených v době kdy o takovéto pikačovině neměl nikdo ani tušení, které se při snaze použít bezolovo s vyšší teplotou tavení spolehlivě zničí.
Ale budoucnosti bych se zas tak moc nebál. Za komunistů tady byla železná opona, ale elektronika ze západu byla na burzách bez problémů dostupná - jen holt zatraceně drahá. A stejně to dopadne i dnes, kde bude poptávka, bude i nabídka a vstanou noví vexláci.
Třeba v jednom obchodu mi řekli - podívejte se po kapsách, možná tam máte jízdenku z autobusu, MHD, vlaku, na ni nějaké IČO určitě najdete a mě je jedno co do toho formuláře napíšu
Další šoumeni už plánují, jak rozjedou šedý kšeft s cínem z Číny a z Ukrajiny. A nemám to nijak ověřené, ale odsud je do Polska kousek a možná by stálo za pokus ověřit tamní zdroje.