To je pěkná písnička. Vlastní bublina nebyl asi nejlepší nápad...

Kupoval jsem na Aukru první desku Alannah Myles. Když jsem otevřel balíček, byla k ní přibalená ještě jedna deska - Uníčanka a Jožka Černý. A na jejím obalu napsáno fixem NA VYZTUŽENÍ.

Zasekl jsem se dva dny na vypálení čtyř CD do auta...
Nejdřív mi začala dělat vypalovačka v notebooku divný zvuky. Tak si říkám, noťas stařičkej, vypalovačka je v něm druhá, taky letitá z vrakoviště. Balil jsem se na chatu, tož jsem vzal s sebou starou externí. To mám snad dvacet roků starej kastlík na USB, velkej jako šuple z příborníku, s vestavěnou skoro nepoužívanou LightScribe DVD vypalovačkou. Večer na chatě zkusím další CD - za vteřinu začne uzavírat stopu, pak půl hodiny tiše šumí, CD je viditelně zapsaný, ale tváří se jako prázdný. Pak několik dalších pokusů na různý rychlosti - nic. Říkám si: stará vypalovačka na IDE, přes historický USB/IDE rozhraní, asi nějaká nekompatibilita s WIN10 nebo co. Zkažených CD asi osm, než mě to přestalo bavit.
Druhý den jsem byl ve městě, tak jsem si dovezl notebook manželky. První CD na dvě kliknutí, sláva. Tak si asi budu muset koupit novou vypalovačku... Druhý CD dobrý. Třetí... a je to tady zase.
Dva večery, patnáct zkažených placek a dvě úspěšně vypálený. Dobrý skóre.
Dnes jsem si dovezl novou várku jiných placek - a vypalovačky chodí všecky jak z praku. Stará piksla Maxellek už asi vzala věkem zasvé. Zato stejně staré K-Classic z Kauflandu jsou OK.

Fakt mě ta příhoda rozesmála. Jinej by už asi vzteky noťas rozkopal. Ale připomněl jsem si svoje začátky. PII 350MHZ, 16MB RAM, WIN98, vypalovačka Yamaha na SCSI řadiči s nejvyšší rychlostí 4x. Placka stála dvě kila (RW pět), každý kopírování CD zabralo dvě hodiny, na HDD se mi tak tak vešly tři-čtyři ISO obrazy, a byl to rituál, kdy se člověk modlil, aby všecko dopadlo a chodil kolem počítače po špičkách. Dnes do noťasu mlátím pěstí a zkažený placky hážu bez mrknutí oka do koše.

To chození po špičkách sem taky zažil. Ze začátku jsem na PC ani nešáhl, když se pálilo. Byl jsem student bez peněz, takže na SCSI jsem mohl zapomenout a měl jsem paličku až na ATAPI. Tu sem vybíral podle toho, jestli umí grabovat CD-Audio, na Teac jsem neměl, takže CyberDrive a pak Liteon obojí z Jimazu. Protože jsem nastoupil trochu později, tak už jsem nepálil CD-Audio, ale na cédéčka MP3, instaloval Fraunhofer kodek, pak Lame,.. Cédéčka samozřejmě z Klubu vlastníků CD a prázdné kupoval po cestě na Kavalírce. Ale jak píšeš jen tak 2 CD, přes víkend byl tuším den navíc, tak to šlo bez stresu zkopírovat i 4.

V prvom kompe pred rokmi nejaká Optiarc - nestávalo sa, žeby niečo nevypálila. Horšie to bolo so životnosťou niektyorých napálených CD.

První vypalovačka dvourychlostní Mitsumi, na mašině P200MMX, 32MB EDO DRAM. Taky jsem se při vypalování na komp ani škaredě nepodíval. Ale vypálilo se vždycky všechno a všechny tyhle kolečka mi kolečkují dodnes. To se u těch později vypálených říct nedá. Ale připisuju to především kvalitě samotných koleček, která šla rokama postupně dolů.

Otázka je, jestli dnes vůbec někdo ještě o ty placky stojí a používá je?
Ze začátku to byla vášeň. Kopírovali jsme hudební CD i s komplet bookletem. Ty nejvzácnější věci barevně. Pak jsme se naučili tisknout na rub CD popisy inkoustovkou. Kurva, stálo to v nákladech na techniku tolik prachů, že by člověk mohl těch pár CD nakoupit v originálech. Kdyby se ovšem daly tenkrát sehnat! Měl jsem vzácnosti, neprodejná vydání pro novináře, dovozová CD australského jazzu, africkej pop, indickej bigbít. Kamarád měl kamaráda, co psal do ČRO a znal se s hudebními redaktory a kritiky. Dnes takový věci koupím přes půl světa elektronicky.
Verbatimky se zelenou vrstvou šlapou dodnes. Na Ampéru v Praze měli jednou ve firemním stánku Memorexy po stovce, to jsem tam nechal týdenní výplatu a byl jsem za kinga.
Pak přišel foťák, takže se pálily fotky. Pak videokarta (velká jak pádlo) a veškerý čas jsem trávil převodem nahrávek z VHS a pálil to na placky. Pak TV karta a DVD vypalovačka. Tolik peněz a času, a jakou to mělo životnost? Stovky těch placek skončily po pěti letech v popelnici.
Dnes mám doma jedno jediný vypálený CD, protože to album už prostě jinak neseženu. V autě měnič na šest MP3 CD, protože jsem už dva roky línej tam strčit nový rádio, co mi leží v krabici.

Tak se mi tohle všecko vybavilo, protože jsem se banálním vypálením čtyřech CD zaměstnal stejně jako před dvaceti lety.

Já jsem třeba nikdy moc nepálil, jen když to nešlo sehnat v originále. Ale pak mi jednou vykradli auto a vzali mi šedesát originálních CD, v průměru po pětikile ale třeba Beatles nebo Queeni byli vždycky dražší . Takže takových 35 - 40 litrů v tom bylo. Někdy kolem roku1996, to jsem vydělával tak 12 - 15 tisíc. Tak jsem si jednak ty CD nechal vypálit, abych je vůbec měl (a ty dodnes v těch origo krabičkách mám), jednak jsem si pak každé koupené CD vypálil pro použití v autě. Ty jsem pak po koupi rádia se čtečkou karet rozdal.
Ale jinak placky používám dodnes, ty malé stříbrné i ty velké černé, jsem konzerva a potřebuji fyzický kontakt s nosičem.

Tyto veci ohledne paleni si deset dvacet let zpatky take pamatuju a jsem moc rad ze je to pryc. Kolik s tim clovek zabil casu, hrozne.
Ted co nemam na disku jako by nebylo, delam to tak zhruba od roku 2008. V poslednim roce jsem zacal nektere veci z me sbirky nekolika set CD i grabovat, vcetne scanu (to je ta nejhorsi prace) a doufam ze je to muj posledni kontakt s nosicem. I kdyz zbavovat se jich zatim neminim.
Vidim v tomto pristupu jen same vyhody, vcetne zalohovani. To co napsal Laminat je na masli.
Dva CD prehravace ktere tady mam za poslednich pet let hraly mozna dvakrat.

Já nikdy nic moc nepálil..pár hudebních cd a pár filmů..jak to začalo být na netu,tak na disk a teď
už ani na ten disk..mám v pc 512Gb disk a neni zaplněn ani z půlky..

Yamaha...
Kdyby zmizela.

Ten teploměr chci taky

Dnes mě pobavil email od Týmu služby Seznam Diskuze

Předevčírem jsem se na diskuzi o Covid19 vyjádřil.
Včera mě přišel mail : Seznam Diskuze - zablokování za nepravé jméno a příjmení
Tak jsem jim odepsal . No dnešní odpověď mě rozesmála

Dobrý den,

Váš přístup do diskuzí byl natrvalo zablokován za opakované porušování smluvních podmínek.

Takže je to zase jako za komančů. Kdo nejse snámy jse proti nám.

Takže dnes bude nový účet a znovu se zapojím na 2 dny do diskuzí

Měl jsi tam pravé jméno a příjmení? A pod jakým jménem a příjmením založíš nový účet?

Měl jsem tam jenom iniciály. Co je jim po tom jak se jmenuju.

Jedna sieť...ma cvičila, že moja dvojslovná prezývka nie je moje pravé meno. Pritom v podmienkach majú aj možnosť prezývky, pod ktorou ma ľudia poznajú. Zamenil som prvé slovo s druhým a sú spokojní...

Ona je na Seznamu jako podmínka vystupovat v diskuzi pod občanským jménem...? Já nevím, na podobná místa dávno nelezu, tak už nemám přehled. Ale jestli jo, tak to je holt porušení pravidel provozovatele toho webu.

Dobrej bizár.
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/abba ... _hudba_jgo

To už raděj metalisty v důchodu doplněný mlaďochama místo těch, co se nedožili...

Mám v práci low-cost notebook. V pohodě mi stačí, lepšího by mi bylo na dílnu a do bordelu na stavbách líto. Do pondělka chodil dobře.
V pondělí se najednou strašlivě zabrzdil. Stránky se načítaly minutu, programy startovaly děsně pomalu, správce úloh po CTR+ALT+DEL nabíhal 30s, noťas každou chvíli přestal na dobu pracovat. Chvíli jsem dumal, co se tak naposled aktualizovalo nebo instalovalo, ale na nic jsem nepřišel.
Tak jsem začal hledat, kde všude mám instalátory na používaný soft, zálohy projektů etc, že bych udělal reinstalaci do továrního stavu. Zrovna jsem se ještě juknul na slot pro paměť, že bych přidal, a jestli bych třeba nevyměnil disk za SSD. Otočím notebook, sundám dno, chvíli čumím dovnitř. Vyndám paměť, dám ji zpátky a něco tam slabounce cvaklo. Zavřu noťas, otáčím ho, a něco se v něm přesejpá. Tak ho zase otevřu, a vypadne na mě malej šroubek. Na tuty byl zamáčknutej někde mezi plastem a deskou. Od té doby zase noťas chodí jak z praku. Co tam ten šroubek přesně zkratoval, to nevím. Asi nějakou sběrnici.