Psal jsem, že večer nahodím fotky.

Paradox života: Čím lepšia technika - tým horšie uši.

Očko na běžnou práci a na jemnou práci (s tím se dají nouzově dělat i SMD). Letováno mosazí malým PB hořákem.

To ja som si radšej kúpil spájkovaciu stanicu. Viem si nastaviť teplotu, hrot s iným priemerom si viem ľahko vymeniť. Rúčka je malá a ľahká, dobre sa ňou manipuluje. Jedinou nevýhodou je, že nesvieti.

Mám aj starú "socialistickú" trafospájkovačku. Funguje dobre, ale roky som ju už nepoužil.

Pájecí/odpájecí stanici mám samozřejmě taky. A větší páječku, ještě větší, pak kladívkovou na benzín, kladívkovou na plyn, malý hořák, velký hořák, miniaturní hořák, malou horkovzdušnou, velkou horkovzdušnou...
Ale trafopáječka je pořád velice, velice užitečná věc. Například je zahřátá za 3s. Odnesu si ji kamkoli. Připájím s ní oko na 10mm2 lanko.
Ovšem musí se s ní umět pracovat, což dobře svede málokdo. Nedám na ni dopustit.

Tatko: A co to?

A ešte väčšiu horkovzdušnú nemáš na romzrazovanie letiskových dráh?
https://cs.wikipedia.org/wiki/Odmrazova ... 3%AD_OZ-88

V mojej audioizbičke/pracovni používam mikropájku ST501, už asi 15 rokov. Bola to moja prvá mikropájka a keďže stále slúži, nie je dôvod ju meniť. Predtým som robil všetko len s
komunistickou trafopájkou 75VA. Tú dodnes používam na rýchle práce v izbe a na mobilné práce kdekoľvek treba.

Tohle jednou manželka viděla na letišti v Hradci a hrozně se jí to líbilo.

Re: ransom
Tak Ty si profesionál, to je iné.
Ja spájkujem málo. Na reproduktorové výhybky, koncovky na káble, či občas nejaké zdroje a drobnosti, by som Tvoj arzenál nevyužil. Na zahriatie hrotu si kľudne počkám.
Pri drobnom "bastlení" by som však tenký hrot s presnou teplotou za trafospájku už nevymenil.

Já si hrozně cením "kopyto" na 24V, co mám tuším od Ransoma. Jenom jsem je odzkoušel a uložil zas do původní krabičky...

Emge: Ne, to mám všecko doma. V práci nic nepájím, tam potřebuju páječku leda když zůstanu odpoledne na dílně a stavím si reprobedny. Ta benzínová třeba, to je výstavní trofej, krásný kousek z mosazi. Ale funguje. Dá se s ní dělat třeba klempířina.
Kodl: Ano, to kopyto na 24V je ta zmíněná "větší páječka". Koupil jsem je tehdy myslím dvě nebo tři NOS na Aukru. Jednu máš ty, jednu já a ještě jednu myslím že jsem dal bráchovi. Dva roky jsem ji nemohl nalézt, vykoukla na mě až při stěhování pracovny. Dostala čestné místo.

ransom>

Z jakýho Ø drátu ty očka děláš? Výsledek vypadá super - jak dlouho takové očko vydrží? Mám 130W trafopájku (zdá se mi, že ta "žere" očka rychleji. Teď jsem si udělal očka z tlustšího drátu a ty celkem drží, ale na menší plošky cínu by se určo šiklo to "špičaté".

Já jsem elektrikář, takže používám zbytky elektrovodného tvrdého vodiče 1,5mm2. Většinou odřezky CYKY 1,5. Těch ročně dva metráky vyhodím.
Na průměr bych to musel změřit. S průměrem se pracuje pouze v navijárně (a tam zase nemají normované průřezy).
Dá se to pro tu výkonnější páječku udělat z průřezu 2,5 a trochu delší.
Většinou se mluví o tom, že se očko "přepálí", ale to není pravda. Ono se v tavenině rozpouští. Pokud se používá stará dobrá olovnatá pájka s přísadou 1% nebo 2% mědi, rozpouštění už je podstatně pomalejší. Takhle to vydrží... no prostě dýl.
Taky důrazně doporučuju převrtat na trafopáječce připojovací šroubky a přeříznout na závit M4. Připojované konce oček pak natvaruju kulatými kleštičkami na očka tak, aby konec drátu byl stočený ve směru dotahování šroubku. To asi radši příležitostně nafotím, že jo.

"doporučuju převrtat na trafopáječce připojovací šroubky a přeříznout na závit M4."
Prd - urezat voci diere, nasunut dutinky z elektrikarskej "cokolady" - mam to tak desatrocia...

Ja používam Ransomovo riešenie už dlhé roky a je to efektívnejšie ako čokoládka. Vždy keď mením hrot tak jemnou oceľovou kefkou očistím dosadacie plošky, aby bol prechodový odpor čo najmenší.

Na foto to vyzerá hrozne, no funguje to a zvyšok ma netoto.

Vzhled a provedení komentovat nebudu. Že to máš zaprasené struskou, to je též tvoje věc. Pouze upozorním, že ta smyčka by měla být dlouhá cca 40-45mm. Takhle krátkou sice trafopáječka taky přežije, ale budeš pájené spoje brutálně přepalovat. Pak je lépe mít trafopáječku zapojenou přes snižující trafo nebo přes triakový regulátor.

Zaprasené je to z vypalovania dier do plastovej tácky, z ktorej vznikli výhybky. Očistím alebo vymením až budem potrebovať, v skrinke to nevidno. Hrot nieje z medeného drôtu ale toho z rozvodov mestského rozhlasu, má o niečo väčší odpor.

To je elektrovodná měď a nemá větší odpor. Ale ty se možná snažíš říci, že je tenčí?

Ja ta s vom tak nevyznám čo to je za drôt. Voči normálnemu medenému vodiču je to niekoľkonásobne tvrdšie voči ohybu a nezvykle pružné. Má to priemer 1,8 mm.

Elektrovodnou měď je možno technicky vzato považovat za bronz. Proti konstrukčnímu bronzu, který se používá pod tím označením, je ale jenom s malým obsahem příměsí - cín, stříbro, zinek a kdeco dalšího). Takže má různou barvu (od zlaté až po skoro červenou) a tvrdost. Pořád je to ale elektrovodná měď, s normovanou vodivostí.
Vodiče s vyšším měrným odporem jsou hliníkové, nebo třeba staré vojenské PK (spletené z ocelových a měděných drátků). S ještě malinko vyšším měrným odporem jsou AlFe lana pro energetiku. Ocel je tam kvůli pevnosti, ale není to slitina, vždycky je to ocelové jádro a kolem měď nebo hliník. Nc jiného se z principu nepoužívá ani nepoužívalo, protože smyslem vodiče není klást odpor. Ani u rozvodu rozhlasu.
Topné kabely nepočítám, to jsou spotřebiče.
Pak ještě někdy narazíš na magnetickou slitinu mědi s niklem, případně na vodiče povrchově niklované. To se používá na stíněné kabely. Většinou na silové, ale občas i na signálové, a přemoudřelí blbci pak nadávají na "zkurvenou čínskou měď". Nikdy se z toho ale nedělají tvrdé dráty, pouze oplety.

Na Slovensku ale bylo v minulosti možné všecko. Tak klidně někdy kus toho kabelu dones a prozkoumáme ho. Jenom bych ho potřeboval tak deset metrů. Kratší kus mi moje vybavení nedovolí změřit s dostatečnou přesností.
(Standardní Cu kabel 2,5 mm2 má kolem 8Ω/km, 1,5 mm2 kolem 13Ω/km.)